5 OBLASTÍ ZACHOVANIA ŽIVOTA

25.02.2008, 20:07, ENERGOPROGRES, s.r.o.

5 OBLASTÍ ZACHOVANIA ŽIVOTA, KTORÉ ZÁSADNE OVPLYVŇUJE MAGNETIZMUS

1. OCHRANA PRED KOZMICKÝM ŽIARENÍM
2. ZEMSKÁ PRÍTAŽLIVOSŤ
3. ZABEZPEČOVANIE SPRÁVNEHO FUNGOVANIA VŠETKÝCH ELEKTROCHEMICKÝCH OPERÁCIÍ NA ÚROVNI OD NAJMENŠÍCH ČASTÍC AŽ PO PLANÉTU (CHEMICKÉ, FYZIKÁLNE VAZBY A REAKCIE )
4. ZABEZPEČOVANIE SPRÁVNEHO CHODU ČASOVÝCH CYKLOV BIOLOGICKÝCH SYSTÉMOV (VPLYV DŇA A NOCI, ROČNÝCH OBDOBÍ NA NAŠU ČINNOSŤ )
5. VODÍTKO PRE VŠETKY ŽIVÉ ORGANIZMY (BUNKY, ŽIVOČÍCHY ...., REZONANČNÝ PRENOS INFORMÁCIÍ )

V PRÍPADE VÝPADKU KTOREJKOĽVEK Z UVEDENÝCH FUNKCIÍ NASTÁVA ABSOLÚTNY ROZPAD SYSTÉMU !

A pretože človek je biologický elektromagnet fungujúci na jednosmerný elektrický prúd o viac-menej stálom napätí, ktoré rozvádza polovodičová nervová sieť v digitálnom a čiastočne analógovom režime a magnetická energia generuje tento elektrický prúd, ktorý stabilizuje biologický magnetizmus, MÁME PROBLÉM, O KTOROM SA NEHOVORÍ !

Pred 4000 rokmi mala naša planéta elektromagnetickú indukciu o sile najmenej 4 Gauss / 0,0004 Tesla. Za uplynulých 4000 rokov sa však podstatne zmenila. Dnes nameráme v priemere už len 0,6 Gauss / 0,00006 Tesla. Tento stav môže ovplyvňovať celkové zhoršovanie zdravotného stavu ľudstva najmä v oblasti onkologických ochorení.


Predstavujeme Vám sériu článkov z knihy

"MAGNETIZMUS JAKO PODMÍNKA ŽIVOTA A ZDRAVÍ"

autor J. M. Valuch

Jde o první český knižní titul,který čtenáře srozumitelně, podrobně a systematicky seznamuje se všemi důležitými poznatky okolo zemského magnetismu a jeho vlivu na přírodu a člověka.
Kniha,určená jak laikům tak odborníkům z řad lékařů, sumarizuje a třídí odborné poznatky o tom, jak lze magnetismus využít k prevenci i léčbě zdravotních poruch.

1. ÚVOD
Člověka na přelomu druhého a třetího tisíciletí po Kristově zrození stále mocněji přitahuje tajemno dosud nepoznaného, nejsubtilnější síly přírody a duchovna. Někdy se nám může zdát, že nemá současná věda k řadě důležitých otázek bytí již co dodat, že vyčerpala své možnosti a nástroje. Proto tolik z nás tíhne k té či oné víře ve snaze najít v ní kýžené odpovědi.
Chci se v této knize pokusit vysvětlit a doložit na zcela konkrétních reáliích, které, jak se domnívám, budou čtenáře zajímat, že racionální vědecké myšlení a víra proti sobě stojí jen v tak velkém protikladu jako rub a líc téže mince, či řečeno lépe a v souladu s hlavním tématem této knihy, jako dva póly jednoho magnetu, kdy jeden nemůže existovat bez druhého.
Dnes asi nenajdeme mnoho lidí, kteří by neslyšeli o léčebném vkládání rukou, o existenci aury, kterou kolem sebe vyzařují všechny živé bytosti, o telepatii, tedy přenosu sdělení mezi konkrétními osobami na velkou vzdálenost, o telekinezi, neboli manipulaci předměty, aniž bychom se jich dotýkali, nebo o zdravotních poruchách vyvolaných slunečními bouřemi. Tyto i další záhadami a mýty opředené jevy se skutečně a běžně kolem nás odehrávají a mají nadevší pochybnost jedno společné – jsou určovány a podmíněny existencí fyzikálního úkazu nazvaného magnetismus.
Položíme-li si otázku, zda víme, co to vlastně magnetismus je, musíme po pravdě odpovědět, že to dosud víme jen velmi mlhavě. Proto také stále narážíme na obtíže, jak ten který magnetický úkaz vůbec pojmenovat. Logicky ani v této knize nemůže být veškerá použitá terminologie dostatečně přehledná a přesná. Magnetismus stále přitahuje a bude přitahovat zájem vědců i mystifikátorů.
V každodenní všednosti života se s magnetismem setkáváme vůbec nejčastěji v podobě předmětů, které jsou uměle zmagnetizovány a slouží různým účelům. S naprostou samozřejmostí používáme tělíska magnetů k upevnění papírových archů na svislé kovové tabule, k uchovávání či sbírání jehel a špendlíků nebo k úklidu železných pilin. Podobné magnety slouží k udržení zavřených dvířek skříněk téměř všech nábytkových, kuchyňských a dílenských soustav. Miliardy podobných magnetů s jinými tvary a parametry umožňují chod všech elektrických a spalovacích motorů strojů, pozemních vozidel, lodí a letadel a konečně biliony mikromagnetů nám slouží ve zvukové a televizní záznamové a přenosové technice, v telefonních, bankovních a identifikačních kartách a v počítačích a nosičích počítačových dat.
Existují však stovky dalších aplikací uměle vyrobených magnetů v lehkém i těžkém strojírenském průmyslu, ve vědeckých laboratořích, ve vojenském i kosmickém průmyslu a ve zdravotnictví, o nichž naprostá většina lidí nikdy neslyšela, a i kdyby, nemělo by to pro ně žádný zvláštní význam. O aplikacích magnetických pomůcek ve zdravotnictví si však povíme si však povíme vše, co dokáže vnímavý čtenář vstřebat. Pro českého čtenáře budou nepochybně mnohá fakta objevně překvapující. Například to, v jak velkém objemu magnety v současné době lidstvu slouží k léčbě nemocí a potlačení zdravotních problémů nebo jak obrovský počet vědců v celosvětovém měřítku na základním výzkumu magnetických jevů pracuje.
Podle renomovaného amerického zdroje statistických údajů U.S.Data Monitor bylo v roce 1996 v celém světě vynaloženo na nákup magnetických léčebných pomůcek 1050 milionů amerických dolarů, avšak v roce 1999 již o málo více než 3 miliardy dolarů. Uvážíme-li, že nejčastěji užívané pomůcky – bodové magnetické náplasti – stojí v průměru okolo 2 dolarů kus, pak si snadno spočítáme, že ze statistického hlediska připadá jedna magnetická náplast zhruba na každého třetího obyvatele planety.
Podle American Research Data Census pracuje v současné době na výzkumech magnetismu na celém světě asi 210 000 vědců v 5500 týmech.
I z těchto velice strohých údajů je zcela zjevné, že vše, co se kolem magnetismu točí, se dostává zejména v posledních několika letech stále rychleji do centra pozornosti vědecké i laické obce v celosvětovém měřítku a že využití magnetismu nachází stále nová uplatnění. Další fakta a údaje obsažené v této knize usnadní najít odpovědi, proč tomu tak je.
Ústředním tématem této knihy jsou otázky vztahu mezi magnetismem a lidským životem a zdravím. Život i zdraví jsou věci, které většina z nás bere velmi vážně, a téměř všichni je bereme smrtelně vážně, když nám, jak se lidově říká, teče do bot. Jak se potom máme vypořádat se skutečností, když na jedné straně přijmeme logické tvrzení, že se toho ví o magnetismu málo, zatímco se na druhé straně užívání magnetických léčebných pomůcek rychle šíří a stále častěji doporučuje, ačkoliv nemá dostatečné požehnání pravověrné medicíny?
Rozhřešení je prosté. Věda obecně a medicína obzvláště sestavují hypotézy, jak by měly určité postupy fungovat. Následná praxe vyjeví fakta, na jejichž základě je nutné hypotézy korigovat. U léčby magnetismem je situace poněkud nestandardní. Fakta o tom, že lze magnetismus k léčení úspěšně využívat, zde máme déle než 4000 let, hypotézy však dosud v řadě ohledů za kvalitou faktů pokulhávají. Naštěstí jsou to fakta, co rozhoduje.
Tato kniha je i o faktech i o hypotézách, avšak nikdy je nesměšuje, ani nezaměňuje jedny druhými.

HISTORIE OBJEVOVÁNÍ MAGNETISMU
Náš pravěký předek byl nepochybně dojímán a stresován mnoha přírodními úkazy, které nás dnes nechávají zcela klidnými. Úkaz magnetismu mezi ně logicky patřil. Skutečnost, že nacházel kousky půdy, které se k sobě navzájem přitahovaly neviditelnou silou, nemohla mít jiné vysvětlení než zásah nadpozemských sil.
Naleziště sopečné vyvřeliny zemského magmatu v podobě horniny magnetitu s magnetickými vlastnostmi existovala v mnoha částech světa. Písemné záznamy o nálezech magnetitu a jeho využívání pocházejí ze starověké Číny, Indie, Egypta i Řecka.
Čínská učení o vnitřní energii chi a univerzálních silách jin a jang vysvětlovala, že nemoc vzniká tehdy, když chi ztratí schopnost procházet tělem nebo když se vztah jin a jang dostane do nerovnovážné pozice. Toto učení bylo obecně platnou doktrínou léčby dlouho před tím, než se objevil první obsáhlý písemný záznam o léčebných praktikách – Kniha o vnitřním lékařství od Žlutého císaře, datovaná přibližně k roku 2000 před Kristem. Z tohoto zdroje se dovídáme o akupunktuře, požehování (moxibusci) i o tom, na která místa těla je třeba vkládat léčebné magnetické kameny. Magnety měly přispět k harmonii mezi jin a jang.
Indické védské texty, které nejsou o mnoho mladší, se rovněž zmiňují o léčení nemocí pomocí ašmana a siktavati, tedy kamenných prostředků. Staří Indové dbali důsledně také na to, aby byli mrtví pohřbíváni hlavou k severu a nohama k jihu. Jejich duše tak “našla klid, harmonii a bezbolestnost”. Tato praktika je do určité míry používána v Indii dodnes.
Vedle půvabné legendy o pastýři Magnesovi z řecké provincie Magnézie, jehož hřeby pobité dřeváky se přitahovali s kusy magnetické půdy, nám staří Řekové zprostředkovali spoustu informací o jevech s magnetismem spojených.
Slovo magnet pravděpodobně pochází z výrazu Magnes lithos – kámen z Magnézie. Již v sedmém století před Kristem si řecký filozof a matematik Thales povšiml, že jantar, který se hojně užíval k výrobě bižuterie, má rovněž magnetické vlastnosti. Pokud kus jantaru třete vlněným rounem, psal Thales, bude přitahovat peří ptáků, slámu nebo seno, avšak ne železo nebo kovy. Thales spekuloval, že třením člověk jantaru předává svou vlastní energii, a tím z něj vytváří magnet.
V dávném Egyptě mělo léčení pomocí magnetických kamenů po dlouhou dobu výsadní postavení. Královna Kleopatra údajně nosila malý magnetit v čelence proto, aby ji uchránil před stárnutím. Z nejnovějších výzkumů víme, že magnetické pole ovlivňuje činnost mozkové žlázy šišinky, v níž se tvoří hormon “dlouhověkosti, zdraví a spánku” melatonin a další klíčové tělesné chemikálie – pineální polypeptidy. Netušíme ovšem, zda měli staří Egypťané o existenci, funkci a umístění šišinky dostatečnou představu.
Ve středověké Evropě se rozvoji lékařských věd a léčby vůbec nevedlo. Přesto i v tomto období najdeme zmínky o lékařích, kteří doporučovali užívání magnetů k léčbě artritidy, dny, poruch nálad, plešatosti a otrav kovy.
Novou kapitolu v léčbě magnety v Evropě začíná psát až renesance. Německý Švýcar Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493-1541), zázračný lékař a alchymista, který si v roce 1515 osvojil jméno Paracelsus, změnil nejen běh dějin celého západního lékařství, ale vykonal i hodně pro to, aby se věda nadále seriózně zabývala výzkumem magnetismu a jeho léčebnými náležitostmi. Svými rozumovými schopnostmi předběhl Paracelsus několik století a svým dílem přímo přispěl k pozdějšímu zrodu diagnostiky, doktríny dědičných chorob, imunologie a celostní medicíny. Paracelsus byl mimo jiné hluboce přesvědčen, že má magnetismus schopnost dodávat tělu vnitřní energii, která je nezbytná k překonávání zdravotních poruch. Ve své vlastní praxi užíval magnety převážně k léčbě průjmů, epilepsie a stavů krvácivosti (hemoragie). Také standardizoval již dříve známou praxi užívání magnetů k přitažení (a vyproštění) železných úlomků chladných zbraní uvízlých v tělesných tkáních. Paracelsus prohlásil, že “magnetismus je králem všech tajemství”, a nejspíš sám nemohl tušit, jak prorocká jsou jeho slova.
Významným pokračovatelem výzkumů magnetismu započatých Paracelsem byl londýnský matematik, fyzik a legendární lékař William Gilbert (1550-1628), mezi jehož klienty patřili většinou králové (Alžběta I., Jakub I.) a nejvyšší šlechta. Byl autorem několika převratných učených pojednání o elektřině a magnetismu. Ve svém stěžejním díle De Magnete poprvé použil výraz elektřina (electrica), vysvětlil příčinu odchylek kompasu v různých částech světa i chybného chování kompasové střelky v různých polohách kompasu, prokázal, že ocel má lepší magnetické vlastnosti než železo, vysvětlil rozdíl mezi magnetismem a statickou elektřinou vzniklou třením jantaru a ukázal, že statickou elektřinu lze vyvolat s pomocí mnoha dalších látek vedle jantaru. Přičítá se mu, že jako první pochopil zásadní rozdíly mezi elektřinou a magnetismem a že jako první označil zeměkouli jako jeden velký magnet, když napsal: “Magnus magnesis ipse est globus terrestris.” Na sklonku života vytvořil Gilbert léčebný prokotol uskřinuté kýly, který spočíval v tom, že pacient spolkl železné piliny a s pomocí silného magnetu pak bylo střevo bezpečně vyproštěno ze svého sevření. V léčebné praxi Gilbert používal nejen magnetické kameny, ale také masti a zásypy, do nichž byl rozemletý magnetit přimícháván.
V letech 1649-1655 byly ve švýcarských a německých hutích vyrobeny první umělé permanentní magnety z karbonové oceli. Brzy našli cestu k lékařům, mezi nimiž obzvláště vynikl jezuita Maxmilian Hell (1705-1771), který byl současně profesorem astronomie na Vídeňské univerzitě. Ten si dokonce nechal magnety vyrábět na zakázku, aby jejich tvar korespondoval s anatomickými dispozemi místa aplikace na těle.
Hellovo dílo i léčebné úspěchy hluboce ovlivnily jeho mladšího akademického kolegu Franze Antona Mesmera (1733-1815), profesora matematiky, lékařství a práv. Ten ve své doktorské dizertaci poprvé nastolil problém magnetického vlivu Země na biologické cykly a zdraví člověka. Teoretizoval, že všudypřítomné magnetické síly univerza ovlivňují všechny tělesné šťávy a že lidské tělo má, podobně jako magnet, dva póly.
Mesmer byl první lékař, který u řady pacientů s různými poruchami aplikoval celkovou magnetizaci přikládáním deseti a více velkých magnetů na různé části těla současně. Některé jeho léčebné úspěchy vyvolaly takový rozruch, že byl vyzván přednášet o své léčbě na školách po celé Evropě.
Mesmer byl nejen skvělý vědec a lékař, ale také showman. Jeho neortodoxní myšlení i vystupování nedokázala konzervativní Vídeň strávit, proto byl nakonec nucen se usadit v Paříži, kam za ním dojížděla klientela nejen z celé Evropy, ale i ze zámoří. Mesmer je rovněž považován za otce hypnózy, kterou praktikoval v excentricky teatrálním prostředí svého léčebného salonu.
V roce 1820 dánský fyzik Hans Christian Oersted (1777-1851) objevil a popsal zákonitosti vztahu elektřiny a magnetismu, které později rozvedl a upřesnil André-Marie Ampére, profesor pařížské Sorbony.
V létech 1826-1928 nezávisle na sobě vytvořili první elektromagnety Angličan William Sturgeon (1782-1861) a Američan Joseph Henry (1797-1878) s pomocí cívky měděného drátu omotaného okolo železné tyče. Tyto magnety již měly sílu zvednout železná břemena o váze jedné tuny. Na jejich práci navázal výtečný anglický fyzik a chemik Michael Faraday (1791-1867), který kromě mnoha dalších objevů vytvořil dynamo jako prototyp elektromotoru. Faradayovy objevy kolem magnetismu a elektřiny rozvinuli do hloubky Skot James Maxwell (1831-1879) a Němec Heinrich Rudolph Hertz (1857-1894), jejichž vědecké poučky platí dodnes. Zakladatel homeopatie, Samuel Hahnemann, byl magnetům rovněž nakloněn a používal je k léčbě souběžně s homeopatickými přípravky.
Ve dvacátých až čtyřicátých letech minulého století začala léčba magnety zapouštět hluboké kořeny ve Spojených státech. Protagonisté této metody se hlásili k Mesmerovu odkazu a někteří z nich Mesmera osobně poznali. K nejvýznamnějším osobnostem tohoto období patří Elisha Perkins, Phineas Quimby (jeho žákyně a pacientka Mary Baker Eddyová založila církev Christian Science), Daniel Palmer a zejména C.J.Thacher, který si léčebnými úspěchy zajistil věhlas přesahující národní měřítko a trvalou závist a nenávist ze strany ochránců čistoty pravověrné medicíny.
V letech 1880-1915 vytvořili američtí terapeuti ve spolupráci s výrobci magnetů impozantní množství magnetických léčebných pomůcek, které bylo v šíři sortimentu překonáno teprve po roce 1992. Většina těchto pomůcek vznikla živelně a jejich aplikace v té době neměla dostatečnou oporu ve výzkumu a vědeckých pokusech, mnohé z nich byly z dnešního pohledu příliš primitivní i uživatelsky nepohodlné.
Paradoxně byl zdravotní prospěch z užívání některých těchto pomůcek vědecky doložen se stoletým zpožděním a jejich výroba, tentokrát v mnohem sofistikovanější podobě, byla obnovena.
Z historie aplikace magnetismu získáváme jedno pozoruhodné poučení. Od pravěku do počátku tohoto století se magnetická síla využívala téměř výhradně ve zdravotnictví! Pomineme-li prudký rozvoj elektroprůmyslu, který nastal až před koncem minulého století, pak jediným nezdravotnickým využitím magnetismu byla po staletí navigace pomocí kompasů.
S rychle postupujícím poznáním v oblasti biochemie na přelomu století došlo k soumraku využívání magnetické terapie a jejímu vytěsnění až na samý okraj univerzitní medicíny na mnoho desetiletí.

MAGNETISMUS A ŽIVOT NA ZEMI
Naše planeta tvoří jeden velký magnet, jehož pole zeměkouli obepíná kolem dokola.
Polotekuté vrstvy železoniklových rud zemského jádra jsou vlastním zdrojem magnetické energie, která dosahuje do prostoru na vzdálenost 50 až 60 tisíc kilometrů od zemského povrchu. Tomuto prostoru říkáme magnetosféra a její vnější okraj a současně předěl od vzdálenější ionosféry tvoří pohyblivá vrstva elektricky nabitých částic zvaná Van Allenovy pásy. Ty představují jakýsi filtr, který zadržuje většinu druhů záření vysílaných z kosmického prostoru. Tímto způsobem magnetismus Země vytváří stabilní podmínky pro všechny formy života.
Magnetické pole planety je na jedné straně stálé, avšak na druhé straně se chová jako živá dynamická bytost, která reaguje na mnohé změny kosmického prostředí, probíhající v určitých pravidelných cyklech.
Toto pole soustavně vibruje díky elektrochemickým operacím v zemském jádru. Jednotlivým vibracím a současně vlnám magnetické energie říkáme mikropulzy. Jejich počet se pohybuje v rozpětí od jednoho mikropulzu za 10 sekund po 25 mikropulzů za sekundu a je odrazem interakce fyzikálních sil země a kosmu. Četnost mikropulzů má zásadní a prvotní vliv na biologickou činnost všech forem života, které udává cyklický charakter.
Síla magnetického pole se měří na povrchu země a různě kolísá podle lokality měření. Udává se v jednotkách gauss a jmenovitá hodnota měření se pohybuje od 0,5 do 1,0 gauss. Magnetické pole spoluvytváří zemskou přitažlivost a uchovává přízemní elektrostatický náboj o síle 100 – 180 tisíc voltů na metr čtvereční. Tento náboj je nezbytný pro uchování chemické rovnováhy plynů – dusíku a kyslíku – v atmosféře.
Formace zemského magnetického materiálu vytváří dva protilehlé póly, mezi nimiž magnetická energie pulzuje. Konvenčně a zeměpisně nazýváme jeden pól severní a druhý jižní. Magnetismus země má však dominantní biologické charakteristiky vlastní pouze energii severního pólu. Energie jižního pólu koresponduje s magnetickou energií slunce a vesmíru a uplatňuje svou převahu nad zemskou pouze tehdy, když se země slunci přiblíží, nebo když slunce zemi ozařuje. Naopak zemská severní energie ovlivňuje život tehdy, když vliv slunečního magnetismu ustoupí. V tomto kontextu však úlohu severního pólu neplní zeměpisný severní pól, ale naopak jižní, a opačně. Aby nedocházelo k omylům, dává se v souvislosti s biologickými účinky magnetického pole přednost v označení polarity pojmům biosever a biojih.
Veškerý život na zemi se odehrává na podkladě cyklů změn magnetické činnosti. V denní době a v letním období dominuje biojižní magnetická energie, v noci a zimním období naopak bioseverní. Biojižní energie je spojena s frekvencí mikropulzů pole od 10 mikropulzů výše, bioseverní naopak od této hranice dolů. Pro naprostou většinu živých organismů včetně člověka znamená vyšší frekvence než 10 pulzů vybuzení životních pochodů a funkcí a frekvence nižší než 10 pulzů naopak jejich postupný útlum. Nejnižší frekvence kontrolují zimní spánek některých druhů živočišné říše i rostlinstva.
Střídání aktivity a útlumu na sobě bezprostředně pociťujeme. V průběhu dne naše přirozená aktivita vrcholí, v průběhu noci klesá na minimum.
Cyklické výkyvy magnetické činnosti tak určují cykly biologické. Z nich jsou nejlépe chápány a prostudovány cykly denní neboli cirkadiánní, označované také jako lunární den v délce přibližně 24 hodin. Dále máme cykly měsíční, roční, jedenáctileté a pětisetleté. Má se za to, že cykly denní až jedenáctileté významným způsobem určuje činnost slunce s určitou asistencí měsíce, cykly delší pak určují síly z hloubky vesmíru. V rámci jedenáctiletých cyklů dochází k razantním magnetickým bouřím na slunci, které v řadě ohledů ovlivní život na zemi. Poslední cyklus vrcholí na přelomu roku 2000 a 2001. Prof.Raymond Wheeler z Kansaské univerzity doložil obsáhlou analýzou dat, že tyto cyklické sluneční magnetické bouře mj. vystupňují lidskou agresivitu a vyvolají válečné konflikty s pravděpodobností vyšší než 98%. Většina odborníků zastává názor, že v rámci pětisetletého cyklu dochází pravidelně ke změně polarity zemského magnetismu, což mělo v součinnosti s dalšími změnami magnetické činnosti v minulosti vliv na vyhynutí mnoha živočišných druhů, včetně dinosaurů. Magnetismus země tedy má na zachování života na naší planetě vliv tak významný, že jej nedovedeme ani dostatečně pochopit, ani docenit.
Ve velmi zjednodušeném shrnutí můžeme vytyčit pět známých oblastí zachování života, které magnetismus podmiňuje. Je to řád a mechanismus všech elektrochemických operací na úrovni nejmenších částic živé hmoty, díky nimž se život uchovává a obnovuje. Dále je to ochrana před kosmickými zářeními, které by jinak život zničily. Pak je to zemská přitažlivost, bez níž by se zeměkoule dřív nebo později rozpadla. Dále časové cykly, které dávají řád všem biologickým dějům na různých úrovních systémů a jednotlivých druhů živých organismů. Nakonec je to vodítko, které všem pohyblivým organismům během přesunů umožňuje orientaci v prostoru.
Pokusíme se těchto pět oblastí více než přiblížit a k některým se v dalším textu vrátíme ještě podrobněji. Na úrovni částic ovlivňuje magnetismus veškerou hmotu tím, že dává jejímu pohybu řád. Na úrovni nižší než atom hmota a energie splývá v jedno. Elektrony každého atomu jakékoli látky vlastně tvoří její “hmotu”, ve skutečnosti jsou však čistě energetickými částicemi oscilujícími ve vřetenovitém povrchu kolem atomového jádra. Obecné zákonitosti pohybu elektronů jsou zatím velkou neznámou, experimentálně však bylo ověřeno, že magnetické pole u určité síle mění úhel natočení elektronů na jejich oběžné dráze. Tento fakt má nepochybně důsledky, které se projevují v komplexnějších fyzikálně chemických dějích hmoty, která je magnetismem takto ovlivněna. Popsaný jev nejspíše souvisí i se změnami struktur vody, jednoduchých bílkovin, sacharidů a tuků. V živých bytostech magnetismus zjevně programuje pochody látkové přeměny.
Ochraně před škodlivými zářeními se věnujeme na jiných místech, otázka zemské přitažlivosti v kontextu celé knihy není přímo relevantní.
Pojítkem mezi zemským magnetismem a řídícím orgánem živých tvorů – mozkem nebo centrální nervovou uzlinou – je systém přenosu magnetické informace. Ten je téměř zcela shodný u všech obratlovců, proto jeho popis u člověka obecně zastupuje popis u ostatních druhů. Magnetická informace se přenáší éterem pomocí rezonance.
Ze spodní části čelní kosti vystupuje etmoidní kost, která tvoří tvar kořene nosu. Tato kost má dutinu vyplněnou magnetickým materiálem – magnetitem, což je oxid železa. Tento biologický magnetit se tvarem i velikostí krystalů liší od magnetitu horniny, který je sopečnou vyvřelinou. Od ložiska magnetitu vede nervová dráha do mozkové žlázy šišinky a ta je dalšími četnými nervovými drahami spojena s jinými mozkovými žlázami – hypotalamem a hypofýzou. Ve vzájemné součinnosti tyto tři žlázy určují všechny biologické cykly a není nejmenších pochyb o tom, že řídící impulz přichází od zemského magnetismu. V elektrofyzikálních pojmech se frekvence vibrací magnetického pole označuje v jednotkách hertz (Hz) a stejně tak se označuje frekvence pulzů nervové soustavy, která kolísá mezi 0,5 a 30 Hz. Nápadná shoda hodnot v Hz u frekvence pole země a nervové soustavy není samozřejmě vůbec náhodná, ani zdaleka jediná. Vztah mezi zemským magnetismem a celkovou biologickou aktivitou člověka byl výzkumy objasněn mnohem důkladněji než četné jiné biomagnetické úkazy.
Pod přímým vlivem bioseverní magnetické polarity se šišinka “probudí k životu” a začne vylučovat hormon melatonin, který je nervovým poslem útlumu aktivity. Vrcholná fáze jeho vylučování nastává po půlnoci. Poselství melatoninu systémově přejímají další tělesné chemikálie a přenášejí je na nižší úrovně řízení, což se děje zprostředkovaně přes hypotalamus a hypofýzu, ale i dalšími cestami. Šišinka ale vedle melatoninu vylučuje i další neurohormony s podobným poselstvím a v návaznosti na ní tak činí i ostatní řídící neurohormonální žlázy, proto je celý proces velice komplexní a složitý. Jeho popis musel být na tomto místě značně zjednodušený.
Badatele pochopitelně velice zajímalo, co se stane, když se člověk z vlivu zemského magnetismu vymaní. Naskytla se k tomu skvělá příležitost v souvislosti s cestami člověka do vesmíru. Protože však vše, co s vesmírnými lety souviselo, bylo předmětem dlouhého a důsledného utajování, začaly četné výzkumy tuto otázku řešit bez přímé závislosti na poznatcích získaných díky cestám do kosmu. Výzkumy probíhaly prakticky výhradně na půdě USA a Sovětského svazu, avšak zatímco byly výsledky amerických výzkumů k dispozici mezinárodní odborné veřejnosti bezodkladně, výsledky výzkumů sovětských byly utajovány až o roku 1990.
Američtí experti v roce 1965 vybudovali na pozemcích Pentagonu monstrózní železnou konstrukci o rozměrech 300x300x100 metrů, v jejímž středu byl prostor důkladně a několikanásobně izolovaný od vlivu magnetického pole země. Zde se pak odehrály četné pokusy s dobrovolníky, z nichž většina byla publikována v odborném tisku.
V průběhu prvních dnů u všech pokusných osob začalo postupně a dost individuálně docházet k rozvrácení přirozených biologických rytmů. Cykly bdění a spánku ztrácely řád, který by odpovídal střídání dne a noci, přestože pokusné osoby přesně věděly, jaký je čas a zdali je noc či den. Na poruchy rytmů brzy navazovaly četné poruchy v duševní i tělesné oblasti, ve stále rostoucí intenzitě. Komplexní poruchy látkové přeměny se navenek projevovaly extrémní únavou, bolestmi hlavy, nervovým předrážděním, prostorovou dezorientací, poruchami motoriky a dalšími příznaky.
Během jednoho z pokusů byla skupina pokusných osob následně vystavena působení slabého elektrického pole o síle 0,025 voltů a kmitočtu 10 Hz jako náhrady zemského magnetismu a jejich biologické rytmy se v krátké době vrátily ke stavu normálu. Do tří dnů také zmizeli všechny chorobné příznaky.
Důkladné zdravotní prohlídky kosmonautů přinesly shodné výsledky. Poruchy metabolismu s následkem poruch psychiky, odvápnění kostí o 10-20%, úbytku svaloviny o 6-16% a četných dalších. Nejhůře byli postiženi kosmonauti z letů Apollo 3-11 a Sojuz 7-22. Tři účastníci letu Sojuzu 11 v roce 1971 v důsledku takového postižení do 60 dnů zemřeli. Během doby američtí i sovětští vědci realizovali řadu různých opatření, aby nebyli kosmonauti vystaveni trvalé zdravotní újmě.
Orientace v prostoru je přírodní dar, který u člověka prakticky zcela zakrněl. Pro většinu ostatních živých tvorů je však schopnost orientovat se podle zemského magnetismu otázkou života a smrti, což se dokonce týká i bacilů a jiných mikroorganismů. Vědci totiž úložky magnetitu nalezli nejen v oblasti mozku všech obratlovců, ale i v řídících centrech všech vývojově nižších živých tvorů, včetně hmyzu a jednobuněčných organismů. Jaký má význam prostorová orientace pro bacila se můžeme jen stěží dohadovat. Faktem je, že se pohybuje pouze ve směru magnetických siločar. Jelikož jsou určité hodnoty magnetismu mikrobům smrtelně nebezpečné, je možné, že je do určité míry mohou monitorovat a snažit se před nimi uniknout do bezpeční.
Prostorově orientačními schopnostmi nás mnozí tvorové doslova ohromují. Unikátem je holub, který, jak se zdá, ostatní konkurenci předčí. Vědci opakovaně provedli s holubi s pokusy, aby prokázali, že jim k letové orientaci neslouží zrak, ale výhradně systém přenosu magnetické informace, jak jsme jej popsali u člověka. Holubům byl na hlavu připevněn miniaturní elektromagnet, který odstínil vliv zemského magnetismu. Holubi vzlétli k naučenému cíli cesty, ale nenašli jej.
Pro četné druhy migrujících ptáků a ryb je magnetický orientační smysl podmínkou přežití druhu a je naprosto neomylný. Je přinejmenším pozoruhodné, že více než 80% migračních tras živočichů vede po siločarách magnetismu, tedy po ose sever-jih a opačně.
Jelikož víme, že někteří lidé mají mnohem vyvinutější prostorově orientační smysl než jiní, nemůžeme úplně kategoricky tvrdit, že naše animální vnímání magnetického pole definitivně neexistuje. Zemský magnetismus podmiňuje existenci mnoha dalších, pro člověka významných jevů, k nimž se ještě vrátíme.


... pokračování příště


Seriál sestaven z knihy "Magnetismus jako podmínka života a zdraví" (autor: J. M. Valuch)

 
« Späť


Diskusia: "5 OBLASTÍ ZACHOVANIA ŽIVOTA"
Dátum: Meno: Komentár:
- Žiadne komentáre -
Pridať komentár | Zobraziť všetky komentáre